Zástupci tohoto rodu (celkem sedm druhů) mají svůj původ v Severní Americe, Japonsku, Číně a na Tchaj-wanu. Jde o různě vysoké, štíhlé stromy s hustou kuželovitou korunou, jejíž vrcholek bývá zpravidla převislý. Převislý vrcholek je u mnoha kultivarům jednoduchým vodítkem k odlišení od kultivarů zeravů (Thuja).
Cypříšky mají rozdílnou mrazuvzdornost i v rámci jednotlivých kultivarů jednoho druhu. Obecně se dá říci, že nejodolnější jsou modře, sivě či stříbrně zbarvené kultivary. Naopak zlaté a různě bíle nebo žlutě panašované kultivary jsou na namrznutí náchylnější. Vysazujeme je proto na stanoviště mírně přistíněná, chráněná proti zimním mrazivým větrům. Na půdu jsou cypříšky nenáročné. Lépe však rostou na vlhčích půdách a stanovištích s vyšší vzdušnou vlhkostí. Dobře snášejí i znečistěné ovzduší.
Cypříšků existuje nekonečná řada nejrůznějších barev, tvarů, velikostí a forem. Díky tomu mají naprosto všestranné použití a mohou být vysázeny stejně dobře jako velké solitéry, ale zrovna tak jako miniaturní dřeviny v nejrůznějších nádobách. Velká část současných kultivarů vznikla výběrem v semenáčích, či jako pupenová mutace, kdy se na jednobarevném stromě objevila například panašovaná větev. Ta si po nařízkování udržela svou odlišnost a dala tak vzniknout novému kultivaru.